Perma ráj
Nežijeme úplně běžně. Hledáme si svou cestu. Jsme spolu a jsme šťastní. Máme vše. Ale není to vždy lehké být svůj. Posilujeme se osobním rozvojem a vzděláváním. Je to krásná cesta! :-)
Naše děti jsou pro nás to nejdůležitější na světě, milujeme je. Ale aby takové dítě naši lásku skutečně zažívalo, cítilo ji, nemusí být vůbec lehké. Dnes je trend dělat všechno efektivně no a jakoby to ty děti vůbec nechápaly. Hlavně ty nejmenší nás stále potřebují. Že čas jsou peníze? To jim nevysvětlíte.
4. srpna 2024
Domškoláctví je jedno z témat, o které se nyní zajímám a protože na Sedlčansku nejsem sama, tak jsem se rozhodla uspořádat debatu s mojí kamarádkou Danou Pražákovou, která patří mezi první, kdo doma děti vzdělávala. A jak to vypadalo? To se můžete dočíst níže.
12. června 2024
Když jste na vozíku nez slova “ne” z vás nic nezbude. Většina lidí má totiž tendenci dělat všechno za vás. Jasné a rozhodné “NE” je cesta, jak se z toho dostat. Z dětství si pamatuju, jak třeba vychovatelka na táboře neustále srovnávala u televize jedno dítě, i když to jí říkalo, že už se mu sedí dobře. Ona stále kolem něj dávala polštáře, přendavala je až do té doby...
23. května 2024
Naše zahrada není obyčejná zahrada, mnozí by se tu i vyděsili! Ale my jí milujeme, je to náš Perma ráj. A jak to s ní vlastně máme?
25. dubna 2024
Člověk je od přirozena zvídavý a akční, to si myslím já. Vidím to na dětech. Zkoumají, ptají se, běhají, jsou živé, hrajou si, tím se učí. Vidím to na našem Sašovi. Má vnitřní motivaci. Nemusím mu nic slibovat, a chválit ho stylem “šikulka”. On nepotřebuje vnější motivaci stylu cukru a biče. Kdy o tuto živost, hravost, veselost či akčnost děti přijdou?
5. února 2024
Kreativita, exploze myšlenek, uvolnění potenciálu, řešení problémů ale i struktura, paměť, organizace času. To všechno může být myšlenková mapa. Já jsem se o tom přesvědčila během vánočního klidu. Přestože o myšlenkových mapách vím léta, neuměla jsem jí pořádně využít. V čem tkví to kouzlo?
8. ledna 2024
S bráchou máme společného kamaráda z výšky. Kdysi po nás chtěl, abychom si popovídali s jeho strejdou a nakazili ho něčím, co bych nazvala jako chutí do života, radostí, štěstím apod. Strejda měl nějaké zdravotní komplikace a protože jsme oba s bráchou na vozíku, přišlo kamarádovi, že by to mělo jít. Žádost jsme ale odmítli. A proč?
29. listopadu 2023
Moje mysl je teď ve víru svobody. Od té doby, co jsem odešla ze státní služby. Sice o dost míň peněz, ale Saša toho moc nepotřebuje. Naopak má mě i manžele hodně u sebe a to je to, co právě potřebuje. Ale pořád také přemýšlím o postižení. Myslím, že ze stránek Perma ráje je to dost vidět :-).
7. listopadu 2023
“Je nás víc, než si všichni myslíme” Jsem napsala v předchozím blogu “Hostětín, místo plné lidí odhodlaných zvrátit klimatickou krizi. Stačí se jen připojit” a myslela jsem tím lidi, kteří něco dělají pro své okolí a pro Zemi. No a to se mi potvrdilo.
2. září 2023
Když jsem se dozvěděla, že v Hostětíně se pořádá klimatická akademie, neváhala jsem a rovnou jsem se přihlásila. Hostětín je malá vesnice s velkým ekocentrem Veronika. Vše je bezbariérové. Byla jsem nadšená. Ale nakonec to bylo ještě lepší, než jsem čekala :-).
30. srpna 2023
Sotva jsme se zabydleli a už pořádáme letní kino. Budeme promítat film "Lokální planeta", který nejen nastiňuje cestu z klimatické krize, ale také dobrý život pro nás všechny. Za inspiraci na tuto akci děkuji Tomášovi Hajzlerovi a jeho poslední zprávě ze života.
14. srpna 2023
Už to budou čtyři měsíce, co jsem se rozloučila s jistým příjmem a zaměstnáním ve státní službě. Po osmi letech působení ve vládních institucích jsem je konečně a nevratně opustila. Začínám si tvořit vlastní práci. Chci měnit svět, chci přispět k tomu aby byl lepším místem pro život. Teď zkouším novou cestu. Vlastní cestu! Cestu, která mi dovolí využít mého potenciálu a umožní trávit co nejvíce času s rodinou a přáteli a žít šetrněji s ohledem k planetě.
28. června 2023
Je to dva a půl roku, co jsme se pustili do stavby domu svépomocí. Věděli jsme, že je to pořádné sousto. Životní výzva. No a když člověk vystoupí ze své komfortní zóny, což my jsme bezpochyby udělali, hodně se učí něčemu novému. A tak nám brzy došlo, že ten dům staví nás!
17. května 2023
Napadlo Vás, že se někdy v rozvoji nebo ve štěstí brzdíme často sami? A co jste si na to řekli? “Je to tím, že nejsem dostatečně dobrý, nemám pro to vlohy” nebo “málo se snažím a musím do toho dát víc úsilí?” Jaká odpověď je Vám bližší? No a jaká odpověď myslíte, že Vás dostane dál? Že Vás posune? Jakou odpověď byste si na to chtěli dát? Tu první nebo druhou?
29. března 2023
Na základku jsem chodila do Jedličkova ústavu v Liberci, na střední pak na gympl při Jedličkově ústavu v Praze.V té době a ještě i na vejšce jsem se vždycky bála, že se mě někdo zeptá, kam chodím nebo kam jsem chodila do školy. Přišlo mi, že navštěvuju nejhorší školy široko daleko. Teď si to rozhodně nemyslím, protože nakonec převážily výhody před nevýhodami. Není to ale žádný hold za speciální školství, spíš naopak. To uvidíte, pokud to dočtěte.
7. března 2023
Jako malou mě zaujal příběh o Diogenovi v sudu, který měl pouze tři věci. Sud, ve kterém bydlel, hůl a hrnek. Když viděl, jak někdo u řeky pije z dlaní vodu, hrnek zahodil. Příběh mě natolik zaujal, že tato knížka mi zůstala od dětství. Diogena jsem obdivovala, ale nijak výrazně jsem se neispirovala. Knihu jsem měla mezi hromadou dalších krámů. Můj bratr mi vždy o mém pokoji říkal, že to vypadá jak ve skladišti. Hromadila jsem spoustu věcí, které bych mohla nějak využít. I když jsem jela někam na cesty, tak jsem si sbalila hromadu knížek a věcí, co kdybych něco z toho potřebovala. Hromadila jsem i různé materiály jako látky, které by se daly využít pro výrobu něčeho dalšího. Dělala jsem to i ve jménu ekologie, říkala jsem si, postupně to vše využiju.
15. červenec 2019